Základní škola a gymnázium Vítkov,

příspěvková organizace

Plánovanou odstávku elektřiny ve škole jsme s primánky využili k botanické vycházce na zříceninu hradu Vikštejn. Cestou jsme se rozhodně nenudili. Žáci plnili v týmech rozmanité úkoly, jako např. poznávání přírodnin, kvízové otázky na všeobecný přehled, házení na cíl, orientace v neznámém terénu atd. O sladkou závěrečnou odměnu, nejenom pro vítěze, se postarala p. učitelka Silvie Večeřová. Škoda jen, že jsme neměli košíky, protože hub bylo tolik, že se ani do batůžků nevešly. Mgr. Milena Mačáková

To bylo tenkrát, když nešel elektrický proud, 26. září 2013. To se vydali ti nejzdatnější studenti kvinty a septimy z Vítkova severozápadním směrem, šli a šli, až došli do obce Čermná ve Slezsku. V této poslední výspě civilizace si nakoupili proviant na další cestu a pokračovali k břidlicové lokalitě „Žlutý květ“. Zde nalezli opuštěná důlní díla a haldy zarostlé lesem. I pokračovali dále údolím k říčce zvané Budišovka. Nad ní nalezli břidlicovou haldu monstrózních rozměrů a u ní několik chat otrlých chatařů, kterým nevadí z jedné strany se svažující halda a z druhé obří rokle bývalých štol. Otrlý to žije lid v těchto končinách. Další část pochodu sledovala modré značení turistické a v dolině, zvané Baletkova, vystoupali na klokočovské prérie. Vonná vůně zdejší bioplynky jejich kroky nasměrovala ke Slunečnímu kopci, z jehož úpatí již mohli sledovat město Vítkov, skrápěné jemným podzimním deštíkem. Z břidlicových střech, jež kdysi kryly všechny střechy ve Vítkově, nezahlédli ni jedinou.

V pátek 13. září 2013 se uskutečnila již tradiční přednáška vzdělávací agentury Sokrates pro studenty maturitního ročníku. Ředitel agentury pan docent Kotlán upozornil studenty na možná úskalí při výběru vysoké školy či studijního programu. Dále studenty seznámil s možnostmi přípravy na přijímací zkoušky a stručně je provedl přijímacím řízením. V závěru pan docent Kotlán zodpověděl řadu konkrétních dotazů našich maturantů, kteří tak mají už jen jediný úkol – správně se rozhodnout, která vysoká škola je ta pravá. Mgr. Silvie Večeřová, výchovná poradkyně

Dne 12. září 2013 měli studenti tříd sexty, septimy a oktávy Základní školy a gymnázia Vítkov možnost zúčastnit se, díky Československé obci legionářské a opavskému odboru Matice slezské, první exkurze „Po stopách plukovníka Jana Kubiše na Opavsku“. Jan Kubiš se výrazně zapsal do dějin českého národa a to díky své spoluúčasti na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha z 27. května 1942. Tato operace, ač její důsledky byly strašlivé, a to v podobě jak vypálených vesnic Lidice a Ležáky, tak i zatýkání a poprav podezřelých osob, či likvidace rodin atentátníků, byla projevem odporu vůči útlaku. Tímto aktem bylo dokázáno, že ačkoliv je země obsazena, ještě není zcela poražena, a že je dál schopna bojovat za svou svobodu.

Celý příspěvek

11. září 2013 se studenti kvinty a septimy mohli díky besedě s Kateřinou Janečkovou seznámit blíže s životem paraplegika – člověka upoutaného na invalidní vozík. Během besedy se dozvěděli, jaké problémy může mít vozíčkář při svém začleňování do kolektivu, při pohybu ve městě i v domácnosti, jak je to s volným časem i prací, nebo závislostí na pomoci druhých. Během hodinové diskuze padla řada dotazů na nejrůznější témata – méně závažná i osudová. Mezi ty vážné patřila otázka, zda už to Kateřina někdy chtěla vzdát. Ta nám odpověděla, že mnohokrát, ale pokaždé se jí naskytl nějaký důvod k životu, který je vlastně velice krásný, což je obdivuhodný pohled na svět, protože řada lidí by po pár dnech na vozíku ztratila nervy a nedokázala se s handicapem vyrovnat. Věřím, že všichni přítomní si zapamatují její slova, která každého z nás nabádala k opatrnosti, a budou se jimi ve svém životě řídit. Kateřině bych pak chtěla touto cestou poděkovat za zajímavou besedu, která nám všem rozšířila obzory a určitě podnítila k zamyšlení o svých vlastních životech. Jana Drnková, kvinta

Když se řekne adapťák, tak si každý představí tábor vysoko v horách, kde se horolezci připravují na výstup na Kx. Ten náš (dne 11. září 2013) byl však trochu jiný.  Přistupovali jsme k němu s nedůvěrou. Na školním hřišti? Co tam budeme dělat? Nu, na hřišti jsme nebyli, protože poprchalo, a tak jsme se schovali do gymnastického sálu, kde jsme se nejprve zhlíželi v zrcadlech, ale pak začalo vlastní seznamování. Dozvěděli jsme se něco nového o každém z nás. I náš třídní o sobě něco prozradil. Ve skupinách jsme řešili řadu problémových situací, chodili jsme po horké lávě, snažili se dotknout země omezeným počtem styčných bodů, ochránit pomocí brček vejce tak, aby sneslo pád z velké výšky. Někomu se dařilo to, a jinému ono. A tak nám to odpoledne pěkně uteklo. Škoda, že ve vyučovacích hodinách nezažijeme tolik švandy, i když tam občas také je přítomna. Už teď se začínáme těšit na lyžák.