Školství ve Vítkově procházelo napříč staletími řadou proměn, vzestupů a pádů. Stejně jako jiné obory lidské činnosti také školství kopírovalo politickou a společenskou situaci dané doby, bylo jejím odrazem i zrcadlem.
Následující řádky jsou věnovány základním letopočtům, faktům a událostem, které vzdělávací instituce v našem městě utvářely do současné podoby.
Raný středověk: vzdělancem je písař
Začněme od středověku. Představme si středověké město Vítkov. Místo kamenných hradeb má jen dřevěné palisády, jeho rozloha není větší než rozloha náměstí, domy jsou dřevěné. Pro historii školství ve Vítkově je v souvislosti s tímto obdobím zajímavá tato drobnost: pravděpodobně jediným člověkem ve městě, který tehdy uměl číst a psát, byl městský písař pobírající za svou činnost plat. Byl to tedy dle předpokladů historiků jediný vzdělanec.
Vítkov navíc postrádal na svém území existenci kláštera – instituce tolik potřebné pro rozvoj vzdělanosti středověkého člověka. Město ovšem mělo faru a je tudíž více než pravděpodobné, že nějaká forma farní školy zde byla zřízena.
Farní škola v 16. století: dům s rozpadlou střechou
Zmínky o evangelické škole ve Vítkově pocházejí z konce 16. století. V rámci rekatolizace po Bílé hoře z ní byla v roce 1630 vytvořena katolická farní škola, na které roku 1635 působil zdejší první nám jménem známý učitel Adreas Schwarz. Škola stála blízko kostela, a ačkoli se její popis dochoval teprve z roku 1704, zřejmě se její podoba od založení do té doby příliš neměnila.
V publikaci Branislava Dorka a Zdeňka Kravara „Vítkov (Z historie města)“ se mj. uvádí: „Jednalo se o dřevěný dům s polorozpadlou střechou. Byla zde jedna třída, komora a stáj pro tři krávy. Ve třídě byly dvě lavice a dvě tabule. Ke škole patřila zahrádka s malým sklípkem, pole o výsevku jednoho věrtele a kus louky asi na jednu fůru sena.“
Kolik dětí tuto školu navštěvovalo, lze pouze odhadnout, protože se nedochovala žádná evidence. Z předpokládaného počtu obyvatel Vítkova v této době, který mohl činit kolem 800 lidí, zde mohlo žít kolem 100 dětí ve věku mezi 6 až 12 lety. Historik Josef Ullrich, který se dějinami Vítkova a jeho okolí podrobně zabýval, odhadoval, že školu navštěvovala maximálně pětina místních dětí.
Nadaní sirotci na studiích
V těžkém období během třicetileté války (1618-1648) přišlo město Vítkov o všechna svá dřívější privilegia, nicméně po ukončení válečného konfliktu se některé výsady podařilo získat zpět. V souvislosti s naším tématem zmiňme jednu z nich: vrchnost nechala na své náklady vystudovat jednoho či dva nadané sirotky. Jejich jména vybrala ze seznamu, který jí každým rokem předložili městští radní.
Podrobnější informace o vítkovské škole jako takové jsou k dispozici teprve od počátku 18. století. Mezi řadou vítkovských učitelů, kteří se často střídali, vynikl v té době Paul Ferdinand Bludovsky, který do města nastoupil v roce 1713 a působil tu dlouhých čtyřicet let až do své smrti 19. července 1754.
Více žáků – více škol
Vítkovské školství se dlouho nacházelo v neutěšené situaci, což bylo důsledkem socioekonomické situace na zdejším panství. V roce 1868 měla místní škola pět tříd, z nichž čtyři byly umístěny v různých soukromých budovách. Roku 1869 vstoupil v platnost zákon, kterým byla nařízena povinná péče obcí o školu.
Vítkovští tuto povinnost řešili v letech 1875 - 1876 vystavěním nové dvoupatrové školní budovy na dnešní Opavské ulici, jejíž slavnostní vysvěcení se konalo 16. září 1876. Nákladem 52 000 korun stavbu provedl stavitel Josef Kabella. Po čase však i tato školní budova nevyhovovala rostoucímu počtu žáků a v roce 1900 musela být provedena přístavba za 64 136 korun. Budova školy v Prostředním Dvoře byla postavena v roce 1878. V prosinci 1894 byla ve Vítkově zřízena živnostenská škola, v říjnu 1910 byla slavnostně otevřena mateřská škola.
Stěhování soch císaře a pedagoga
Jedním z projevů reakce německých liberálů na rostoucí české klerikálně národnostní hnutí bylo slavnostní odhalení sochy císaře Josefa II. před budovou nové školy, které se konalo 11. června 1886 a bylo spojeno s velkolepou národoveckou slavností. V roce 1924 byla socha Josefa II. nahrazena mramorovou sochou švýcarského pedagoga Johanna Heinricha Pestalozziho.
Tuto sochu vytvořil významný sochař Josef Obeth z Velké Kraše na Jesenicku. Zásluhu na její instalaci měl ředitel vítkovské občanské školy Eduard Klose.
V souvislosti s historií a rozvojem školství ve Vítkově stojí za zmínku zajímavá čísla poukazující na národností složení města před 1. světovou válkou: sčítání lidu z roku 1910 ukázalo, že ve Vítkově žilo 3 570 obyvatel, z toho 3 544 Němců, pouze 2 Češi a 24 osob jiné národnosti. Naprostá většina obyvatel se hlásila ke katolické církvi.
Mezi dvěma světovými válkami (1918-1938)
Příliv českého obyvatelstva Vítkov zaznamenal po vzniku Československé republiky v roce 1918. V roce 1923 byla proto ve Vítkově otevřena česká menšinová škola – mateřská a obecná škola, které byly prozatímně umístěny v domě Karla Malchera. Pro českou měšťanskou školu byly opatřeny místnosti v budově německé obecné a měšťanské školy. Tato situace trvala do roku 1929, kdy stát na základě plánů pražského uměleckého architekta Miroslava Babušky postavil pro české žáky budovu v Komenského ulici, kterou starší z nás pamatují jako budovu bývalého gymnázia.
Pro úplnost nutno podotknout, že česká menšina ve Vítkově výrazněji početně vzrostla teprve v průběhu dvacátých a třicátých let 20. století, a to především dosazováním českých úředníků a učitelů, v menší míře také příchodem českých dělníků.
Okupace a osvobození města (1938-1945)
V době druhé světové války, kdy vládu ve městě převzali nacisté, byly místnosti české měšťanské školy, ale i odborového domu, tělocvičny, hotelu U Pivního pramene a zámku v Horním Vikštejně přeměněny na vojenské lazarety.
Po druhé světové válce (1945 – 1948)
Po druhé světové válce nastal další příliv českého obyvatelstva a nové vzestupy a pády školství ve Vítkově. Školní budovy byly v prvních dnech míru využity jako odsunové středisko pro Němce z celého vítkovského soudního okresu. K tomu účelu sloužila budova bývalé německé obecné a měšťanské školy v Opavské ulici.
Hned po osvobození byl zahájen omezený provoz v mateřské škole v budově v Husově ulici.
Vyučování v měšťanské škole bylo zahájeno 3. září 1945 ve čtyřech třídách s 98 žáky, pro 88 žáků obecné školy začal školní rok 1. října 1945. Obecná škola byla organizována jako trojtřídní, ale pro nedostatek učitelů se vyučovalo pouze ve dvou třídách, a to navíc v prostorách bývalé státní menšinové školy.
Samostatnou budovu v Opavské ulici získala obecná škola v následujícím školním roce. První zářijový den roku 1946 zahájila ve Vítkově činnost základní škola rolnická s jedním ročníkem, která byla ve školním roce 1948/1949 přeměněna na základní odbornou školu rolnickou se třemi ročníky. O rok později byla zrušena a převedena do zámku v Radkově-Dubové.
V roce 1947 byly ve Vítkově zřízeny v budově mateřské školy první územní jesle s kapacitou 18 míst, avšak toto zařízení se potýkalo s nedůvěrou rodičů. Vítkov měl rovněž dětský domov, pod jeho střechou tehdy žilo 21 dětí.
50. léta: nedostatek učitelů i školních budov
V rozmezí výše uvedených let je důležitý rok 1951, kdy Místní národní výbor (MNV) začal usilovat o založení hudební školy ve Vítkově. Dekret povolující její zřízení byl vydán odborem školství v Ostravě v prosinci 1952 a v lednu roku 1953 uvedl školu do provozu její první ředitel Petr Hrubiš, jenž také začal prvních 42 žáků sám vyučovat hře na klavír.
Ve Vítkově však byl nedostatek učitelů a až do 60. let nebyl pedagogický sbor v našich školách dostatečně stabilizovaný z důvodu velké migrace učitelů. Problémy způsobovalo také to, že budovy zdejších škol byly v průběhu války a po válce – jak je uvedeno výše - využívány pro různé účely. V letech 1949 až 1960 byl Vítkov okresním městem a Okresní národní výbor ve Vítkově zabral do roku 1959 přední část budovy školy na Opavské ulici pro své kanceláře, což způsobovalo další potíže. Školní budovy navíc potřebovaly opravy.
Padesátá léta byla zajímavou etapou mimo jiné i proto, že na zdejších školách byly vyučovány řecké a makedonské děti z dětského domova v Klokočově.
První jedenáctiletka v okrese byla ve Vítkově
První zářijový den roku 1953 byla na základě vládního plánu zřizování jedenáctiletých středních škol ve Vítkově otevřena jedenáctiletka umožňující nejen ukončení povinné osmileté školní docházky, ale i jedenáctileté se závěrečnou maturitní zkouškou.
V okrese to byla první škola třetího stupně, která připravovala žáky pro život se středoškolským vzděláním a ke studiu na vysoké škole. Ve školním roce 1955/1956 měla škola plných jedenáct ročníků, a také proběhly první maturitní zkoušky.
Od počátku školního roku 1960/1961 došlo k obsahovému oddělení základní devítileté školy od střední všeobecně vzdělávací školy (SVVŠ).
V květnu 1965 se začaly na zdejší střední škole projevovat první potíže v souvislosti se zavedením studia strojírenství a zemědělství, o který nebyl dostatečný zájem. Proto vedení školy, města, rodičů i ředitelé okolních škol žádali Krajský národní výbor v Ostravě, aby mohlo dojít k přechodu SVVŠ do podoby čtyřletého studia gymnaziálního typu. K této změně došlo roku 1967.
Komunistická výchova k ateismu
Do každodenního života obyvatel Vítkova se promítala „vedoucí úloha KSČ“. Důsledkem toho byl mj. i zjevný nezájem Vítkovanů o věci veřejné. Ve školách byl vedle vzdělávání kladen důraz rovněž na „ateistickou výchovu a působení na žáky v duchu politiky KSČ“. První pionýrská organizace, která měla napomáhat stranickému působení na žáky základních škol, vznikla ve městě 24. dubna 1950, kdy složilo prvních 41 pionýrů slavnostní slib v bývalé měšťanské škole v Komenského ulici. V dubnu 1959 byl založen okresní dům pionýrů a mládeže.
Jan Zajíc
V 60. letech se v důsledku nárůstu počtu dětí objevil další problém: budova v Komenského ulici už také nedostačovala, proto byla pro žáky 1. - 5. tříd pronajata budova Domova mládeže n. p. Hedva v Těchanovické ulici. Žáci těchto ročníků měli směnné vyučování, docházeli do Školní družiny v Hřbitovní ulici a do školní jídelny, která byla v suterénu budovy v Komenského ulici.
Zdejší školství zasáhla také okupace vojsky Varšavské smlouvy. Především pohnutý osud zdejšího rodáka Jana Zajíce vyvolal ve Vítkově všeobecné pohnutí. Když se Zajícovy ostatky dostaly do Vítkova, byla rakev uložena a vystavena ve vestibulu Základní devítileté školy v Opavské ulici, odkud byl 2. března 1969 vypraven pohřeb. Ve škole byly vystaveny kondolenční listiny, Zajícovi spolužáci stáli u rakve čestnou stráž. Přes noc se před budovou objevily tanky, ale v průběhu dne odjely...
Nová školní přístavba a pavilon
Ve školním roce 1971/1972 byl neutěšený stav zdejších škol částečně vyřešen otevřením nové školní jídelny a školní družiny v Komenského ulici. Školní rok 1976/1977 byl zahájen mimořádně slavnostně: byla otevřena nová přístavba školy v Komenského ulici, která byla provedena za jeden rok nákladem 8 milionů korun. V budově bylo deset učeben, osm kabinetů, velký šatnový prostor a příslušenství.
V polovině 80. let se ukázalo, že nová přístavba základní školy nedostačuje, proto dvě třídy žáků dojížděly autobusovou linkou do Klokočova, jedna třída se vyučovala v budově gymnázia a tři třídy v budově školní družiny. Dílny školy byly zcela nevyhovující (umístěny v suterénu gymnázia), tělocvična patřila gymnáziu, práce dívek se vyučovaly v Základní škole v Opavské ulici. Proto bylo rozhodnuto zahájit stavbu nového školního pavilonu, který byl do užívání předán 4. září 1989. Jeho hodnota byla necelých 7,2 milionů korun. Tímto byl vyřešen pro další léta problém s nedostatkem učeben a ostatních prostor školy.
Po roce 1989: zásadní změny školství
Události 17. listopadu 1989 měly živý ohlas i ve Vítkově. Přestože žáci gymnázia a středního odborného učiliště nevstoupili do týdenní stávky, podpořili na shromážděních požadavky stávkujících vysokoškoláků a umělců. Během vyhlášené dvouhodinové stávky 27. listopadu se studenti zúčastnili společné manifestace se zaměstnanci podniku Vakus.
Důsledky revoluce se projevily v podobě zásadních změn i v našem školství. Škola v Opavské ulici se po mnoha letech přihlásila k odkazu svého bývalého žáka Jana Zajíce. V roce 1991 byla na škole slavnostně odhalena busta Jana Zajíce, dílo architekta Gottharda Jandy. V červnu roku 1992 vzniká při škole v Opavské ulici Nadace Ceny Jana Zajíce. V současné době uděluje Cenu Jana Zajíce město žákům za přínos pozitivním lidským hodnotám.
Na gymnáziu se otevřela možnost obnovit víceleté studium. Sedmileté gymnázium bylo otevřeno ve školním roce 1992/1993, osmileté v roce 1996/1997. 1. ledna 2000 získaly zdejší školy právní subjektivitu, staly se příspěvkovými organizacemi. Vítkovské školy (především ty, které zřizovalo město) na přelomu 20. a 21. století zažívaly bouřlivé období různých oprav a rekonstrukcí. Byly budovány odborné učebny, hřiště aj. Všechny školy však dostihly změny životního stylu mladé generace po sametové revoluci.
Připomeňme, že na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se zaměřovala Základní škola na náměstí Jana Zajíce. Zřizovatelem této příspěvkové organizace je Moravskoslezský kraj stejně jako v případě Základní umělecké školy v Lidické ulici 639 a Střední školy Vítkov-Podhradí, jež byla v roce 2015 sloučena se Střední školou Odry. Teoretická výuka této střední školy byla přestěhována do uvolněné budovy Základní školy v Opavské ulici a opravářské dílny zůstaly zachovány jako odloučené pracoviště v Podhradí.
Naproti tomu město je zřizovatelem Základní školy a gymnázia Vítkov, Mateřské školy Vítkov v Husově ulici 629 a Střediska volného času Vítkov.
Novodobá historie: spojení škol v roce 2013
Novodobá historie naší školy v podobě, jak ji známe dnes, se začala psát dnem 1. 7. 2013, kdy rozhodnutím zastupitelů města Vítkova došlo ke spojení Základní školy v Komenského ulici 754, Základní školy v Opavské ulici 22 a Gymnázia v Komenského ulici 154. Tak vznikla stávající Základní škola a gymnázium Vítkov, příspěvková organizace.
Stručná historie Základní školy v Komenského ulici 754
Na počátku školního roku 1945/1946 byla obnovena Masarykova měšťanská škola ve Vítkově, žáků bylo 98, vyučovalo se ve čtyřech třídách. Ve školním roce 1948/1949 byla o prázdninách budova školy pronajata Ústřední péči o mládež v Ostravě, která ji použila pro prázdninovou ozdravovnu ostravských dětí
Ve školním roce 1951/1952 byla zkrácena vyučovací hodina z 50 na 45 minut.
Od 1. ledna 1961 škola nese název ZDŠ (Základní devítiletá škola) a SVVŠ (Střední všeobecně vzdělávací škola). Základní povinné vzdělání je devítileté pro všechny děti.
Od 1. září 1961 byla zřízena jedna třída Zvláštní školy. V tomto roce se stabilizoval učitelský sbor, který byl do této doby z důvodu velké migrace učitelů velmi nestabilní.
1. září 1964 došlo ke změně organizace školy a jejího obvodu. Škola byla rozdělena na ZDŠ a SVVŠ. Poněvadž stávající budova oběma školám nedostačovala, byla pro žáky 1. – 5. ročníku pronajata budova Domova mládeže n. p. Hedva v Těchanovické ulici. Žáci těchto ročníků měli směnné vyučování, docházeli do Školní družiny na Hřbitovní ulici a do školní jídelny, která byla v suterénu budovy v Komenského ulici.
Ve školním roce 1971/1972 byl tento neutěšený stav školy částečně vyřešen otevřením nové školní jídelny a školní družiny umístěné vedle budovy školy.
Mimořádný byl školní rok 1976/1977, kdy byla otevřena nová přístavba zdejší školy.
Osmiletá povinná školní docházka byla zavedena ve školním roce 1982/1983 a název školy byl změněn na ZŠ (základní škola).
Ve školním roce 1984/1985 bylo rozhodnuto zahájit stavbu nového školního pavilonu, protože škola trpěla roztříštěním učeben. Ve školním roce 1986/1987 byla budova školy předána gymnáziu, přístavba se tedy stala hlavní budovou ZŠ.
V červnu 1987 začala výstavba nového školního pavilonu, který byl škole předán o dva roky později. Škola získala právní subjektivitu 1. ledna 2000, a stala se tak příspěvkovou organizací.
Stručná historie Základní školy v Opavské ulici 22
Budova školy byla postavena ve dvou etapách. Přední část dvoupatrového objektu byla stavěna v letech 1875-1876 nákladem 52 000 zlatých rakouské měny stavitelem Kabellou. Sídlila tu původně obecná a měšťanská německá škola. Pro veliký počet dětí došlo k rozšíření této školy. Přístavbu provedl roku 1900 vítkovský stavitel Julius Dittel za 64 136 rakouských korun. Roku 1923 byla otevřena česká menšinová škola – mateřská a obecná škola byly prozatímně umístěny v domě Karla Malchera, pro českou měšťanskou školu byly opatřeny místnosti v budově německé obecné a měšťanské školy.
Roku 1929 postavil stát v německém Vítkově českou obecnou a měšťanskou školu (dnes na Komenského ulici) a čeští žáci se přestěhovali do vlastní budovy.
Po skončení 2. sv. války a odsunu Němců nastal příliv českého obyvatelstva. Ve školním roce 1946/47 se stala škola na Opavské ulici českou obecnou školou. Škola byla pětitřídní, řídícím učitelem byl Augustin Kocián, který funkci ředitele vykonával do roku 1953. Ve škole začal působit pěvecký sbor, hrálo se divadlo.
Od roku 1949 do roku 1960 byl Vítkov okresním městem. Již koncem roku 1948 zabral ONV ve Vítkově přední část budovy školy na Opavské ulici pro své kanceláře. Národní a později Osmiletá střední škola tak velmi postrádala prostory pro vyučování. Teprve po dostavbě ústřední budovy úřadů v roce 1959 byla tato část budovy opět uvolněna pro potřeby školství.
V 60. letech byla provedena generální oprava školy, v roce 2000 byla opravena fasáda školy.
V následujících letech docházelo k mohutným změnám ve vybavení školy a k postupným rekonstrukcím dalších učeben, přebudování části školního pozemku na zelenou učebnu. Svou činnost zahájil také školní klub.
Na začátku školního roku 2011-2012 škola oslavila 135. výročí svého založení a při této příležitosti bylo žákům předáno několik „dárků“. Tím nejviditelnějším je nově rekonstruované školní sportovní hřiště s umělým povrchem. Součástí hřiště jsou také odpočinkové a relaxační zóny v celém okolí školy. Také v interiéru došlo k další rekonstrukci.
Stručná historie Gymnázia Vítkov
Historie vítkovské střední školy se začala psát rokem 1953 a za dobu jejího trvání se v jejích lavicích vystřídala slušná řádka studentů.
Slavnostní otevření školy proběhlo dne 1. září 1953. Škola zahajovala jako neúplná jedenáctiletá střední škola. Do IX. třídy nastoupilo 35 žáků. Ve Vítkově tak byla zřízena střední škola, která zde dosud chyběla. Jedenáctiletá střední škola se na úplný počet tříd doplňovala postupně, takže první maturity proběhly v roce 1956.
Další reorganizace proběhla v roce 1960, kdy bylo základní vzdělání prodlouženo na devět let. Na ně navazovaly tři ročníky střední školy, ve kterých si studenti mohli zvolit přírodovědné nebo humanitní zaměření. Následně došlo k oddělení základních devítiletých škol od všeobecně vzdělávacích středních škol. V souvislosti s úpravou sítě středních škol dochází ke zrušení SVVŠ v Odrách a k přechodu studentů i pedagogů do Vítkova.
V květnu 1965 proběhlo přijímací řízení do prvních ročníků SVVŠ. Proběhla však i další změna týkající se zavedení předmětu základy výroby, které se orientovalo na strojírenství a zemědělství. O tento typ studia však nebyl zájem a počet tříd začal klesat. S přijetím projektu čtyřletého gymnázia nechtěl souhlasit Krajský národní výbor v Ostravě a trval na zachování SVVŠ. Vznik gymnázia muselo vybojovat tehdejší vedení školy, ale i města, zástupci rodičů i ředitelé okolních škol.
Od roku 1967 začal přechod ke čtyřletému studiu gymnaziálního typu.
V 70. letech dochází ke stabilizaci profesorského sboru, zlepšilo se materiální vybavení školy a byly doplněny sbírky jednotlivých kabinetů. Počet studentů se zdvojnásobil. Ve školním roce 1981/82 se vyučovalo ve třech třídách 1. ročníků ovšem pouze přírodovědné zaměření. Humanitní zaměření studia bylo už během 70. let omezeno a zrušeno. Zato se znovu začalo vyučovat předmětu základy výroby a odborné přípravy. Teprve sametová revoluce definitivně zastavila tento trend. Navíc otevřela možnost obnovit studium na víceletém gymnáziu. Sedmileté gymnázium bylo otevřeno 1992/93 a osmileté ve školním roce 1996/97.
Na počátku 21. století nabízelo vítkovské gymnázium studium čtyřleté i osmileté. Životní styl mladé generace se však po sametové revoluci změnil. Mladí lidé nespěchají se vstupem do manželství, ženy odkládají mateřství na pozdější dobu. Postupné snižování počtu dětí chtěli krajští úředníci řešit sloučením gymnázia se Střední odbornou školou ve Vítkově-Podhradí. S tím nesouhlasilo ani vedení gymnázia ani jeho pedagogičtí pracovníci. Po složitém jednání všech zainteresovaných stran převzalo od 1. 7. 2013 zřizovatelské funkce gymnázia město Vítkov. Následně došlo ke sloučení vítkovských základních škol a gymnázia. Vzniklý subjekt byl pojmenován – jak je již zmíněno výše - Základní škola a gymnázium Vítkov, příspěvková organizace.
Nezapomínejme na minulost
„Občasné ohlédnutí za historií nám nabízí možnost získat určitý nadhled. Školství ve Vítkově zažívalo své vzestupy a pády po celou dobu své existence. Někdy školy postrádaly budovy pro výuku, občas chyběli kvalitní učitelé, vyšší či nižší porodnost hýbaly s počty dětí ve školách, občas přišly války a epidemie… Je dobré si minulost občas připomenout, abychom věděli, že i naši předci se museli vyrovnávat s řadou problémů a zvládli to.
A protože české školství ve Vítkově slaví v roce 2023 svých sto let, gymnaziální sedmdesát a naše škola verze „21.“ má svých deset let, chtěl bych oslavenci popřát do budoucna dostatek žáků, kteří se budou chtít vzdělávat, zřizovatele, který bude mít vizi toho, jaké by zdejší školství mělo mít kvality, ale také ty nejlepší učitele, kteří budou své žáky motivovat k učení,“ uvedl ředitel školy Mgr. Miroslav Bučánek.
(pozn.: Zájemci o podrobnější informace mají možnost navštívit Státní okresní archiv Opava, který uchovává značné množství písemností vítkovských škol, včetně třídních katalogů, školních kronik a dalších dokumentů.)